Hrádecký rodák Edvard Klabačka (1878 - 1948) a jeho výrazná stopa v Tišnově
Toulky historií Rokytnice mě občas zavedou i do blízkého okolí. Jako třeba v tomto případě, kdy jsem při prohledávání sbírek historických fotografií narazila na jednu s popisem „Edvard Klabačka, nar. 1878, Hrádek na Vláře“.
Z Rokytnice to máme do Hrádku na Vlárské dráze, dnes místní části Slavičína, co by kamenem dohodil, a tak mi zvědavost nedala. Kdo byl Edvard Klabačka? Jaký osud potkal tohoto muže s oválným obličejem, výraznými ostrými kouty a na krátko střiženým knírkem? Jeho upravený vzhled a fakt, že vůbec existovala a dochovala se jeho profesionální fotografie s popisem data i místa narození, to vše nasvědčovalo tomu, že šlo zřejmě o člověka na tu dobu solidního společenského postavení. A také že ano!
Edvard Klabačka, ředitel odborné hospodářské školy, Tišnov.
Edvard Klabačka se narodil 6. srpna 1878 v Hrádku, v domě s tehdejším číslem popisným 56. Nezměnilo-li se od té doby číslování obce, mělo by jít o menší přízemní domek, který stále stojí poblíž dnešního kruhového objezdu. Jeho tatínek, místní poštmistr Edvard Klabačka starší, pocházel z Uherského Brodu a i on sám už byl na Slavičínsku vlastně významnou osobností. Když v roce 1912 zemřel, informovaly o tom dokonce Brněnské noviny: „V Hrádku u Val. Klobouk zemřel v úterý, dne 23. ledna, po krátké nemoci ve věku 71 let pan Edvard Klabačka, poštmistr ve výsl., bývalý starosta obce, spoluzakladatel a dlouholetý ředitel rolnické záložny ve Slavičíně.“ Maminka Edvarda Klabačky se jmenovala Františka, za svobodna byla Malíková a pocházela ze Slavičína.
Pravděpodobný rodný dům Edvarda Klabačky v Hrádku na Vlárské dráze, č. p. 56 (neověřeno).
V rodině se zřejmě kladl důraz na vzdělání, a tak mohl Edvard Klabačka mladší dokončit studia absolvováním vyšší hospodářské školy v Přerově a stát se úředníkem v Letovicích, v Náměšti u Brna nebo později v Holovousích u Hradce Králové. Když pak úspěšně složil ještě učitelskou zkoušku v Praze, stal se v roce 1902 učitelem na hospodářské škole v Prostějově, odkud byl v roce 1907 na vlastní žádost přeložen do Tišnova, kde učil a od roku 1922 zastával dokonce funkci ředitele tamní odborné hospodářské školy. Kromě toho byl literárně činný, jako redaktor přispíval například do Hospodářského věstníku. Aktivně se také zapojoval do dění v mnoha spolcích. A musel mít blízko i k umění a architektuře. V archivu Moravského zemského muzea v Brně se dodnes dochoval jeho ručně psaný dopis, ve kterém v roce 1914 upozorňuje muzeum na vzácnou architektonickou památku – zazděné gotické nadpraží v jednom z tišnovských domů – a žádá odborníky z muzea o prohlídku, zaevidování a ochranu takového skvostu.
Ručně psaný dopis Edvarda Klabačky s jeho podpisem z roku 1914.
V Tišnově se tak Edvard Klabačka těšil váženému postavení. A do historie města se navždy zapsal ještě jedním svým počinem. Stavbou své vily, kterou pro něj v tzv. historizujícím eklektickém stylu (kombinuje zdánlivě nesourodé prvky z mnoha odlišných směrů) projektoval místní stavitel Bedřich Komárek. V této lukrativní vilové čtvrti, na dnešní tišnovské adrese Riegrova 425, byla vila kolaudována v roce 1919 a dodnes je zde známá jako Vila Edvarda Klabačky. Ještě v roce 1921 v ní Edvard, v té době třiačtyřicetiletý, stále však ještě svobodný mládenec pobýval. Později, velmi pravděpodobně po sňatku s manželkou Marií, která byla o celých 17 let mladší než on a se kterou si ke společnému životu vybrali jiné místo, vilu pronajímal.
Vila Edvarda Klabačky v Tišnově.
Hrádecký rodák Edvard Klabačka umírá 21. června roku 1948 a podle dostupných databází je pohřben, později i jeho manželka Marie, na Ústředním hřbitově v Brně. Zda měli manželé potomky, se mi, bohužel, zatím nepodařilo ověřit.
V rodném domě v Hrádku, č. p. 56, žily ještě v roce 1921 Edvardovy sestry Marie Klabačková a Jana, provdaná Mikulášková. Bratr Alex Klabačka se po studiích na gymnáziu ve Valašském Meziříčí stal velmi pravděpodobně poštmistrem v Bystřici pod Hostýnem. O sestře Sofii nebo případných dalších sourozencích se mi žádné informace dohledat nepodařilo.
Ale třeba tady převezme pomyslnou štafetu už někdo další, ať už případní potomci rodu Klabačků nebo obyvatelé jejich domů v Hrádku či Tišnově dnes, a na doposud zjištěné údaje naváže dál.
Faktem zůstává, že Edvard Klabačka udělal ve "světě" našemu kraji dobré jméno. V roce 1927 se dokonce objevil na seznamu důležitých osobností z celého Československa v publikaci Album representantů všech oborů veřejného života československého. Můžeme ho jistě považovat za významnou historickou osobnost spojenou s dnešním Slavičínskem.
Monika Fiala Findoráková, 2025
1) Údaje o původu osob, datech narození apod. pocházejí z dochovaných, veřejně přístupných matrik a sčítacích operátů v konkrétních lokalitách.
2) Tišnovský architektonický manuál: www.tamtisnov.cz.
3) Digitální archiv Moravské zemské knihovny (Brněnské noviny, Album representatů všech oborů veřejného života československého).
4) Google maps street view.
Hrádecký rodák Edvard Klabačka (1878 - 1948) a jeho výrazná stopa v Tišnově
Toulky historií Rokytnice mě občas zavedou i do blízkého okolí. Jako třeba v tomto případě, kdy jsem při prohledávání sbírek historických fotografií narazila na jednu s popisem „Edvard Klabačka, nar. 1878, Hrádek na Vláře“.
Z Rokytnice to máme do Hrádku na Vlárské dráze, dnes místní části Slavičína, co by kamenem dohodil, a tak mi zvědavost nedala. Kdo byl Edvard Klabačka? Jaký osud potkal tohoto muže s oválným obličejem, výraznými ostrými kouty a na krátko střiženým knírkem? Jeho upravený vzhled a fakt, že vůbec existovala a dochovala se jeho profesionální fotografie s popisem data i místa narození, to vše nasvědčovalo tomu, že šlo zřejmě o člověka na tu dobu solidního společenského postavení. A také že ano!
Edvard Klabačka, ředitel odborné hospodářské školy, Tišnov.
Edvard Klabačka se narodil 6. srpna 1878 v Hrádku, v domě s tehdejším číslem popisným 56. Nezměnilo-li se od té doby číslování obce, mělo by jít o menší přízemní domek, který stále stojí poblíž dnešního kruhového objezdu. Jeho tatínek, místní poštmistr Edvard Klabačka starší, pocházel z Uherského Brodu a i on sám už byl na Slavičínsku vlastně významnou osobností. Když v roce 1912 zemřel, informovaly o tom dokonce Brněnské noviny: „V Hrádku u Val. Klobouk zemřel v úterý, dne 23. ledna, po krátké nemoci ve věku 71 let pan Edvard Klabačka, poštmistr ve výsl., bývalý starosta obce, spoluzakladatel a dlouholetý ředitel rolnické záložny ve Slavičíně.“ Maminka Edvarda Klabačky se jmenovala Františka, za svobodna byla Malíková a pocházela ze Slavičína.
V rodině se zřejmě kladl důraz na vzdělání, a tak mohl Edvard Klabačka mladší dokončit studia absolvováním vyšší hospodářské školy v Přerově a stát se úředníkem v Letovicích, v Náměšti u Brna nebo později v Holovousích u Hradce Králové. Když pak úspěšně složil ještě učitelskou zkoušku v Praze, stal se v roce 1902 učitelem na hospodářské škole v Prostějově, odkud byl v roce 1907 na vlastní žádost přeložen do Tišnova, kde učil a od roku 1922 zastával dokonce funkci ředitele tamní odborné hospodářské školy. Kromě toho byl literárně činný, jako redaktor přispíval například do Hospodářského věstníku. Aktivně se také zapojoval do dění v mnoha spolcích. A musel mít blízko i k umění a architektuře. V archivu Moravského zemského muzea v Brně se dodnes dochoval jeho ručně psaný dopis, ve kterém v roce 1914 upozorňuje muzeum na vzácnou architektonickou památku – zazděné gotické nadpraží v jednom z tišnovských domů – a žádá odborníky z muzea o prohlídku, zaevidování a ochranu takového skvostu.
Ručně psaný dopis Edvarda Klabačky s jeho podpisem z roku 1914.
V Tišnově se tak Edvard Klabačka těšil váženému postavení. A do historie města se navždy zapsal ještě jedním svým počinem. Stavbou své vily, kterou pro něj v tzv. historizujícím eklektickém stylu (kombinuje zdánlivě nesourodé prvky z mnoha odlišných směrů) projektoval místní stavitel Bedřich Komárek. V této lukrativní vilové čtvrti, na dnešní tišnovské adrese Riegrova 425, byla vila kolaudována v roce 1919 a dodnes je zde známá jako Vila Edvarda Klabačky. Ještě v roce 1921 v ní Edvard, v té době třiačtyřicetiletý, stále však ještě svobodný mládenec pobýval. Později, velmi pravděpodobně po sňatku s manželkou Marií, která byla o celých 17 let mladší než on a se kterou si ke společnému životu vybrali jiné místo, vilu pronajímal.
Hrádecký rodák Edvard Klabačka umírá 21. června roku 1948 a podle dostupných databází je pohřben, později i jeho manželka Marie, na Ústředním hřbitově v Brně. Zda měli manželé potomky, se mi, bohužel, zatím nepodařilo ověřit.
V rodném domě v Hrádku, č. p. 56, žily ještě v roce 1921 Edvardovy sestry Marie Klabačková a Jana, provdaná Mikulášková. Bratr Alex Klabačka se po studiích na gymnáziu ve Valašském Meziříčí stal velmi pravděpodobně poštmistrem v Bystřici pod Hostýnem. O sestře Sofii nebo případných dalších sourozencích se mi žádné informace dohledat nepodařilo.
Ale třeba tady převezme pomyslnou štafetu už někdo další, ať už případní potomci rodu Klabačků nebo obyvatelé jejich domů v Hrádku či Tišnově dnes, a na doposud zjištěné údaje naváže dál.
Faktem zůstává, že Edvard Klabačka udělal ve "světě" našemu kraji dobré jméno. V roce 1927 se dokonce objevil na seznamu důležitých osobností z celého Československa v publikaci Album representantů všech oborů veřejného života československého. Můžeme ho jistě považovat za významnou historickou osobnost spojenou s dnešním Slavičínskem.
Monika Fiala Findoráková, 2025
1) Údaje o původu osob, datech narození apod. pocházejí z dochovaných, veřejně přístupných matrik a sčítacích operátů v konkrétních lokalitách.
2) Tišnovský architektonický manuál: www.tamtisnov.cz.
3) Digitální archiv Moravské zemské knihovny (Brněnské noviny, Album representatů všech oborů veřejného života československého).
4) Google maps street view.